Mary Stallings - Vánoční koncert

Mary Stallings - Vánoční koncert

Možná Vás zaujme jedna z následujících akcí, tato akce již proběhla.

Akce stejného žánru najdete v kategorii Vánoční akce. A nebo Vás třeba zaujme jedna z těchto dvou akcí.

Vánoční melodie pro komorní smyčcový orchestr a velké varhan

Kostel sv. Jiljí, Praha 1

09.12.201627.12.2016

Christmas Concert

Kostel Nejsvětějšího Salvátora, Praha 1

09.12.201626.12.2016

Pořadatel si vyhrazuje právo kdykoli změnit ceny v síti TICKETPRO, a to bez udání důvodu. U rezervací platí cena platná v momentě úhrady. Změna programu, termínu a místa konání vyhrazena.

Ceny zahrnují konečnou cenu vstupenek včetně poplatků, avšak nezahrnují případné bankovní, transakční či poštovní poplatky nutné k doručení vstupenek.

Při nákupu vstupenky v minimální hodnotě 100 Kč můžete zakoupit i zvýhodněnou poukázku Českých drah. Jeďte na svou akci vlakem. Platí po celé ČR. Více informací zde: Poukázka na přepravu ČD.

 

Za platnost a pravost vstupenek zakoupených mimo síť Ticketpro neručíme.

Seznam prodejních míst

Detaily akce

MARY STALLINGS – VÁNOČNÍ KONCERT V NÁRODNÍM DIVADLE

Jazz je vzrušení i pokoj pro duši, hudební řád i téměř nekonečné  varianty  jeho interpretace. Jak se proměňuje Váš přístup k jazzu s tím, jak vyzrává Vaše umělecká osobnost i jak vyzráváte jako člověk? A naopak, co Vy „očekáváte“, co si „osobně berete“ od jazzu do Vašeho života?

Ve svém přístupu k jazzu jsem se vždy soustředila v první řadě na text, až pak na melodii. Výběr materiálu se mění podle toho, jak vyzráváte. Mladší člověk více nasává energii ze svého okolí, nemá ještě dost životních zkušeností, aby pochopil hloubku toho, co dělá na pódiu.  Jakmile získáte dostatek životních zkušeností, začnete právě k textům přistupovat jinak. Jazz mi dal možnost naučit se mnohé sama o sobě. Hudba je podnětem ke zkoumání ducha, jenž se nachází uvnitř. Hloubka zralého přístupu k hudbě vám pomáhá objevit a pochopit množství vrstev, ze kterých se skládá. Tyto vrstvy a hloubku ducha využívám k tomu, abych zlepšila svůj život a abych se mohla o toto poznání podělit s lidmi ve svém životě – se svými posluchači, fanoušky, přáteli a se svou rodinou. To znamená, že chci ostatním vrátit to, co jazz dal mně.

Jak dlouho připravujete program koncertu-vystoupení a máte nějaká kritéria, koncept, motiv, na jejichž pozadí „stavíte“ nový program? Jak se stavíte třeba k rozličnému prostoru, kde se konají Vaše vystoupení?

Když se připravuji na koncert, zahloubám se do sebe a přemýšlím o tom, co by mohlo být pro mé publikum vhodné. Toto soustředění mi umožňuje přemýšlet o tom, co publiku mohu nabídnout. Rozdíl přípravy na koncert závisí právě také na tom, jestli vystupuji v koncertní síni nebo v klubu. Jedinečná atmosféra každého prostoru rozhodně ovlivňuje to, co dělám na podiu. Vždy se snažím s publikem přímo komunikovat. V menším prostoru či v klubu si máte někdy možnost s posluchači „popovídat“ z očí do očí, avšak protože je ten prostor malý, nemůžete se na podiu příliš pohybovat. Ve větším prostoru je naopak pohyb na jevišti velmi důležitý. Samozřejmě, slova jsou stejně důležitá -  s každým posluchačem se snažíte navázat přímý kontakt. Kromě koncertního prostoru pak rovněž přihlížím k tomu, jestli se jedná o jazzový či bluesový koncept. Pokud jde o čistě jazzový program, vyberu a zařadím některé dřívější nahrávky. Přípravě prostě věnuji patřičnou pozornost.

Který jazzový proud a osobnosti Vás postupně zřejmě nejvíce ovlivnily při utváření Vašeho jedinečného osobního stylu? Cítíte je stále, přestože jste jiná, jinde…?

V průběhu mého života na mě mělo vliv velké množství hudebníků. Obzvláště mě ovlivnili zpěváci a hráči na tenor saxofon. Když poslouchám Dinah Washingtonovou, pokaždé mne nadchne její bluesový styl a frázování. Podává texty vždy tak čistě…  Poslech Sarah Vaughanové mě zase ohromuje tím, jak používala svůj hlasový rozsah. Spolupracovala jsem s Dizzym Gillespiem a nezapomenu, jak také on využíval rozsah své trubky. A pak je tu ještě Ben Webster – byl to hráč na tenor saxofon, který do svých balad vkládal obrovské množství lásky k hudbě. Zakládám si na vlastním zvuku, ale díky všem zmíněným vlivům jsem se mohla naučit vytvořit sílu svého hlasu – svého zpěvu.

Které jiné hudební žánry obdivujete, které mají skrytý nebo otevřený vliv na Vaše skladby, na Vaši interpretaci?

Hudba – ať už jakákoli - prostupuje vším, co děláme.  Raný rap se dost podobá be-bopu z časů, kdy hrával Dizzy Gillespie. Když k tomu, co vytvářel, přidal svůj hlas, můžete slyšet, odkud raný rap získal svou energii. Často dělám jednu rhythm’n’bluesovou věc: „Watching you, watching me.“  Jazz je vždy postaven na nějakém bluesovém základu. Záleží jen na tom, kterým směrem se od toho základu vydáte.

Máte s každým svým vystoupením spojené nějaké osobní rituály?

Před vystoupením ráda několik minut medituji. Pomáhá mi to soustředit se na to, co se bude dít. Před tím, než jdu na podium zpívat, se také ráda napiju bylinkového čaje…

Národní divadlo v Praze je českým „geniem loci“, kde se pojí prvky klasického „měšťanského“ divadla s pohnutkami národního sebevědomí zakladatelů tohoto divadla (vysoko nad jevištěm je heslo „Národ sobě“), jak se připravujete na tuto scénu?

Historie pražského Národního divadla je vskutku ohromující. Věřím, že hudba má moc přinést našim duším klid a mír. Bude mi ctí vystupovat na místě, kde je mír již mnoho let součásti občanské cti. Doufám, že díky svému daru hudby budu moci přispět k upevnění sebevědomí všech, kdo mne budou poslouchat.

Pražské prostředí je vpravdě multikulturní, což je cítit a vidět na architektuře, lidech, atmosféře…jde o letité působení keltských, germánských, slovanských, židovských, ale i moderních vlivů, střetávajících se v „srdci Evropy“; jaký vzkaz, příspěvek, stopu si přejete svým vystoupením tady zanechat v divácích? Co si myslíte o multikulturalismu v dnešním světě?

Na této planetě žije mnoho lidí. Věřím však, že jsme všichni součástí „jednoho lidu“. Považuji za svoji osobní povinnost nahlížet na sebe i na ostatní jako na lidské bytosti. Zdá se mi, že jsme z nějakého důvodu začali tuto filozofii přehlížet. Odlišnost a rozmanitost našeho projevu je velmi nutná pro všechny úspěchy, jichž bylo na světě dosaženo. Multikulturalismus je „lepidlem“, které drží všechny rozličné národy světa pohromadě. Z tohoto pohledu lze říci, že Praha je nádherným odrazem svých kultur a toho, jak se zde prolínají. Cítím, že tato atmosféra dělá z Prahy a z celé vaší země model pro ostatní lidské bytosti.

Rozhovor s Mary Stallings vedl Václav Janeček

Facebook