Rolando Villazon

Rolando Villazón

tenor

Díky svým neskutečně podmanivým výkonům na jevištích předních operních domů i orchestrů si Rolando Villazón získal pevné postavení jako jeden z kritikou nejuznávanějších a publikem nejmilovanějších hvěz hudebního světa i jako jeden z vůdčích tenorů naší doby. Deník The Times o jeho nedávném vystoupení v Londýně napsal: „Je to prostě Villazón: je znovu zpět se svou pověstnou bujarostí, zvučným tenorem a děsivě výtečnou hereckou schopností.”

Jako vítěz soutěže Operalia Plácida Dominga v roce 1999 vtrhl na mezinárodní operní scénu. Jeho evropským debutem byla role Des Grieux Massenetově Manon, kterou zpíval ještě téhož roku v Janově. Brzy poté následovaly debuty ve dvou operních domech, které dnes považujeme za jeho domovské scény: Opéra de Paris a role Alfreda v La traviatě a Deutsche Staatsoper Berlin, kde poprvé vystoupil jako Macduff ve Verdiho Macbethovi.

Díky sérii neuvěřitelně úspěšných debutů v evropských operních domech se pomalu ale jistě stal jedním z nejvyhledávanějších umělců své generace. Výčet všech jeho úspěchů, debutů a rolí by zabral příliš mnoho místa, proto musí postačit seznam jeho klíčových úloh: Rodolfo v Bohémě,GounodůvRoméo, Massenetův Werther, Nemorino Nápoji lásky, titulní role v Hoffmannových povídkách, hrabě v Rigolettua již zmiňovaný Des Grieux. Do povědomí širší veřejnosti se dostal zejména po svém památném debutu v Salzburku, kde vystoupil jako Alfredo v novém nastudování La traviaty  po boku Anny Netrebko a Thomase Hampsona. Po svém úspěšném debutu v Metropolitní opeře v New Yorku v roli Alfreda se na tuto scénu vrátil i jako Verdiho hrabě a Rodolfo.

Jako uznávaný a populární koncertní umělec se Rolando Villazón představil na recitálech po celém světě, za doprovodu předních orchestrů a dirigentů, včetně festivalu v Salzburku, londýnské  Barbican a Royal Festival Hall, v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, na scénách filharmonických orchestrů v Paříži, Berlíně, Mnichově a Kolíně, ve Festspielhausu v Baden-Badenu i na vyprodaných koncertech v New Yorku, Miami, Vancouveru, Tokiu, Toulouse, Monte Carlu, Moskvě, Sankt Petěrburgu, Praze, Curychu, Římě, Athénách, Istanbulu, Madridu a Kodani.

Rolando Villazón zaháji sezónu 2010-11 dlouho očekávaným debutem v La Scale jako Nemorino v Donizettiho Nápoji lásky. Vrátil se do Královské opery v Covent Garden v nastudování Werthera pod taktovkou Antonia Pappano a do opery v Curychu v novém nastudování  Mozartova Krále pastýře pod taktovkou Williama Christie a sezónu uzavřel debutem v roli Dona Ottavia v koncertních představeních Dona Giovanniho v Baden-Badenu. Po celou sezónu jsme mohli Rolanda Villazóna slýchat na mnohých koncertech a recitálech.  

Jeho široká diskografie zahrnuje mj. italské árie, árie od Gounoda a Masseneta i operní recitály na značce EMI/Virgin Classics. Stejné vydavatelství publikovalo i nahrávku Monteverdiho Il combattimento di Tancredi a I Lamenti i CD „Gitano“, na nemž zpívá zarzuely pod vedením Plácida Dominga. Všechny jeho nahrávky si získaly nezpochybnitelný kritický ohlas. EMI/Virgin Classics vydalo i DVD s Nápojem lásky z Vídeňské opery a Decca zase nastudování La Traviaty z Los Angeles, kde Villazón zpívá po boku Renée Fleming. Za zmínku stojí i Verdiho Requiem s Academií Santa Cecilia a dirigentem Antoniem Pappano Vivaldiho Ercole po taktovkou Fabia Biondi.

Tento rodák z Mexico City započal svá studia na Národní hudební konzervatoři a poté se zdokonalil v programu pro mladé umělce při operních domech v Pittsburghu a San Francisku. Vyhrál mnohá prestižní ocenění a získal řád Chévalier de l’Ordre des Arts et des Lettres, jedno z nejvyšších vyznamenáni ve Francii, kde v současné době i žije.