Mezinárodní festival Kutná Hora: Fratres

Mezinárodní festival Kutná Hora: Fratres

Možná Vás zaujme jedna z následujících akcí, tato akce již proběhla.

Akce stejného žánru najdete v kategorii Klasická hudba / Operní árie. A nebo Vás třeba zaujme jedna z těchto dvou akcí.

Adventní koncert

Národní divadlo, Praha 1

11.12.201618.12.2016

Midday Classic concert

Lobkowiczký palác, Praha 1

05.12.201631.12.2017

4. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora, jediný svého druhu v České republice, je založen na principu tvůrčí dílny.
Pořadatel si vyhrazuje právo kdykoli změnit ceny v síti TICKETPRO, a to bez udání důvodu. U rezervací platí cena platná v momentě úhrady. Změna programu, termínu a místa konání vyhrazena.

Ceny zahrnují konečnou cenu vstupenek včetně poplatků, avšak nezahrnují případné bankovní, transakční či poštovní poplatky nutné k doručení vstupenek.

Při nákupu vstupenky v minimální hodnotě 100 Kč můžete zakoupit i zvýhodněnou poukázku Českých drah. Jeďte na svou akci vlakem. Platí po celé ČR. Více informací zde: Poukázka na přepravu ČD.

 

Za platnost a pravost vstupenek zakoupených mimo síť Ticketpro neručíme.

Seznam prodejních míst

Detaily akce

"Fratres"

(i) Duchovní spříznění o generaci staršího Roberta Schumanna a Johannesa Brahmse ve vrcholných skladbách svých tvůrců. Bratrské souznění dechových a smyčcových nástrojů v objetí klavíru, komorní hudba v tom nejpravějším slova smyslu.(i/)
Jiří Bárta

Představitel německého romantismu Robert Schumann (1810–1856) se stejně jako mnoho mladých mužů jeho generace se stejnou vášnivou zálibou věnoval literatuře a básním jako hudbě. Snaha přivést jej skrze studia práv k praktickému a stabilnímu zaměstnání, musela u jeho snivé a horlivé povahy nutně ztroskotat. Sen o dráze klavírního virtuosa se rozplynul poté, co se přílišným cvičením ochromil pravou ruku.

Tím více se vrhl na komponování a i přes dílčí neúspěchy si místo v hudebním životě vydobyl. Sňatkem s Clarou Wieckovou, dcerou svého učitele klavíru a ve své době přední pianistkou, získal Schumann životní partnerku, která sdílela jeho vášeň pro hudbu, inspirovala a premiérovala jeho kompozice a bojovala za ně i po manželově smrti. Domácnost Schumannových nikdy neutichala –atmosféru společného domácího muzicírování můžeme vycítit z drobných komorních skladeb, jakými jsou Fantastické kusy op. 73 a Adagio a Allegro op. 70. Vznikly v bezprostřední časové blízkosti: 11. a 12. února 1849 (díky podrobným deníkům máme o tom zprávy) spatřily světlo světa Fantastické kusy, které autor rovnou určil kromě klarinetu také houslím nebo violoncellu (hrají je rovněž hobojisté). A hned 14. února začal Schumann pracovat na Adagiu a Allegru op. 70. Za čtyři dny byla kompozice, kterou Clara ohodnotila jako „nádhernou, svěží a vášnivou“, hotová.

Schumann proslul nejen jako skladatel, ale především jako vizionářský hudební kritik. V roce 1853 uveřejnil v časopise Neue Zeitschrift für Musik, který založil, článek nazvaný Neue Bahnen – Nové cesty. V něm se píše: „Myslíval jsem, že se objeví, ba musí objevit náhle někdo povolaný vyjádřit ideálním způsobem svou dobu. Ten „někdo“ přišel, mladá bujná krev, u jehož kolébky byly na stráži Grácie a hrdinové. Jmenuje se Johannes Brahms a přišel z Hamburku...“

Brahms (1833–1897) považoval své dílo za uzavřené poté, co dokončil svůj op. 111. Předsevzetí skončit s kompozicí však vzalo za své, když se v Meiningenu seznámil s klarinetistou Richardem Mühlfeldem. Tón a mistrovství tohoto instrumentalisty musely být nepopsatelně úchvatné, když daly vzniknout nejen Triu a moll op. 114, nezvykle asketické skladbě klidného, zamyšleného charakteru, ale také klarinetovému kvintetu a oběma sonátám pro klarinet a klavír. Premiéra tria a kvintetu, jíž se autor jako pianista sám účastnil, byla triumfální.

Trio pro klavír, housle a lesní roh op. 40 spadá do roku 1865. Pro skladatele znamenala jeho kompozice pokus vyrovnat se s matčinou smrtí. Uplatnění lesního rohu má význam nejen pro romantickou barvu a pro obvyklé konotace, s nimiž se váže, ale je ryze osobní záležitostí: nástroj, na nějž hrával v domě rodičů, se pro Brahmse stává symbolem pomíjivosti, ztraceného ráje dětství.

Facebook