Vánoční cirkus

Valašské peklo - cimbálová muzika

13:00 - 14:00

Cimbálová muzika Valašské peklo vznikla v roce 2009, když se 3 muzikanti z Rožnova pod Radhoštěm a jeho okolí rozhodli, že by se jejich seskupení mělo nějak jmenovat. V té době už spolu dlouhou dobu hráli a spolupracovali. V našem repertoáru nejsou jen písně z Valašska, ale také z nejrůznějších regionů Moravy, Slovenska, Maďarska, Rumunska, skladby klasické hudby určené i k svatebním obřadům, filmová hudba, hudba z muzikálů, světové evergreeny a nechybějí ani písně z večerníčků a pohádek pro ty nejmenší.

Short Black

14:00 -14:30

Short Black jsou mladou, překvapivě instrumentálně zdatnou tříčlennou ostravskou kapelou hrající progresivní rock, čerpající    z odkazu rockových velikánů 70. let minulého století. Hrají v klasické sestavě -  sólová kytara, basová kytara, bicí. Mají za sebou řadu koncertů v předních ostravských rockových klubech, jsou účastníky letošního klání mladých kapel do 18-ti let " Skutečná Liga ", pořádaného pod záštitou časopisu ROCK a POP .

Více informací http://bandzone.cz/shortblack

TAVERNA

14:30 - 15:30

Taverna vznikla v roce 1993 na pozůstatcích bluegrassové kapely Fiakr jako čistokrevně Prostějovská kapela. 

Původní složení bylo:

·      Kamil Talanda (kytara, mandolína, zpěv)

·      Pavel Kotyza (basová kytara, zpěv)

·      Břeťa Hrda (kytara, zpěv)

·      Libor Hrda (banjo, zpěv)

Jako občasný host se v Taverně s houslemi objevoval Karel Král ze Šumperku. Tehdejší sestava se vyznačovala značnou rychlostí interpretace všech skladeb. Kromě věcí převzatých ze země původu bluegrassu měla kapela v repertoáru také skladby tuzemských kapel BG Nova a Katalog. V pozdější době pak začala koketovat i se skladbami americké legendy Newgrass Revival. Taverna také ovládala "bálový" repertoár, jehož častým přednesem po okolních soloonech získala finanční prostředky na zakoupení luxusního kapelního vozidla Avia, provedení Caravan. To bylo předmětem dění mnoha zajímavých událostí a zážitků. Jako například požár v interiéru, zapříčiněný vznícením slivovice, zábavné akce: kolik stopařů se vejde do Avie na zpáteční cestě z Mohelnického dostavníku apod.

"Umělecká" tvorba této sestavy byla v roce 1996 zaznamenána v nahrávacím studiu a prostřednictvím limitované série MC nosičů prezentována v ČR. V tomtéž roce dosáhla kapela zatím největšího ocenění, když v anketě časopisu Folk & Country "Zlatý klíč", v kategorii Objev roku skončila na 17. místě před kapelami Petr Brandejs Band a Forehand. (Škoda že do prostějovských hudebnin nedorazilo víc výtisků časopisu F&C. Mohlo z toho být ještě lepší umístění :o) ).

Na jaře roku 1998 došlo v kapele k prvním změnám v obsazení. Z původní sestavy zbyli v kapele bratři Libor a Břeťa Hrdovi. Basové kytary a hlavního zpěvu se chopil Mirek "Hadra" Smička, s mandolínou přišel Leoš Koudelka a o pár týdnů později doplnil sestavu s úkolem "vyžehlit" zvuk kapely Jirka Hurda s dobrem. V tomto složení hrála kapela do září roku 2006, kdy se sestava rozrostla o houslistu Míru Novotného. V říjnu roku 2008 se kapela rozloučila s Břeťou Hrdou a požádala o spolupráci brněnskou vokální a kytarovou legendu Michala Hromčíka. Michal se kapely ujal a během čtyř měsíců jí předal spoustu zkušeností (děkujeme). V dubnu roku 2009 nastoupil do Taverny na post kytaristy Marek Dohnalík. K další změně na kytarovém postu došlo v září 2010, kdy Marek ohlásil konec účinkování v Taverně. V současné době je kytaristou Taverny Mira Hasa z Prostějova.

 Více najdete na http://taverna-cz.net

Bílé divadlo

15:30 - 16:30

Bílé divadlo Ostrava je volné umělecké sdružení, které již téměř 30 let zabývá jevištními i tzv. paradivadelními experimenty. 

Jan Číhal, Luděk a Petr Jičínští zahájili činnost divadla inscenací HRÁZ VĚČNOSTI podle prózy Bohumila Hrabala.

Následovaly hry: Tristan a Isolda, Chelderodovi Slepci, klauniády Dva kohouti na smetišti, přírodní akce Máchův MÁJ a BÍLÉ SNY.

V roce 1988 představil soubor FAUSTA - variace na starobylé téma, inspirované dílem lotyšského spisovatele Margerse Zarinše, alžbětínského dramatika Christofera Marlowa a francouzského básníka Paula Valéryho.

Diváky zaujala v dalších letech inscenace DŮM MÉ MATKY, inspirovaná básní Vladimíra Holana. V metaforicky ozvláštněném prostředí uvedlo Bílé divadlo dvě Beckettovy jednoaktovky ŠŤASTNÉ DNY a KRAPPOVU POSLEDNÍ PÁSKU.

Na podzim roku 1997 měla v Praze na Příští vlně (Next wave) premiéru hra TY, KTERÝ LYŽUJEŠ podle kreseb výtvarníka Martina Velíška. S tímto představením zaujal soubor na festivalech v německém Korbachu, v polské Jelenie Goře, v maďarském Komarom a Kazincbaczika, v rakouském Guntersdorfu, na festivalu evropského regionu v Hradci Králové, na letních francouzských festivalech v Chalon, Avignonu, Perigueux, Libourne a Paříži. Představení zahajovalo Velíškovu výstavu "Lyžařů" ve Stockholmu. Za zmínku jistě stojí vystoupení na mezinárodních festivalech v Plzni, Kolíně a Praze, divadelních festivalech v Kyjevě, Archangelsku, Varšavě, Blankenberge, Vlisingenu a Turíně.

U nás i mezinárodně uznanou hrou se stal ČERVENÝ KOHOUT LETÍ K NEBI. Pouliční divadlo se zpěvy a tanci o zkoumání lidského údělu shlédli diváci mimo jiné na Slovensku, v Chorvatsku a Francii.

Od poloviny 90.let 20. století vstupuje Bílé divadlo do bílých míst veřejného prostoru představeními: Bílá lokomotiva, Opilý koráb, Poslední večeře, Vysočina a Oni přicházejí.

Naprosto konkrétním a svrchovaným vyjádřením pohybu - bez konce a bez začátku - stává se KOLOTOČ… Z TOHOTO OBRAZU UŽ NIKDY NEODEJDU. Při práci na scénáři použili Vladimír Machek a Jan Číhal textů Tadeusze Kantora a Czeslawa Milosze.

V novém tisíciletí uvádí divadlo v roce 2003 akci - performanci na text Jeana Pierra Dupreye „Já neměl nikdy uváznout nohama v této galaxii“. O dva roky později má pak v Praze, v prostoru Roxy - NoD, premiéru hra na texty Tadeusze Kantora a Czeslawa Milosze Z tohoto obrazu už nikdy neodejdu - představení, které se odehrává na skutečném, dřevěném, funkčním kolotoči a s tímto představením soubor vystupuje často na divadelních festivalech, především v Polsku.

V roce 2006 uvádí soubor představení - akci na text Jiřího Ortena, "My, obyvatelé skleněného vnitřku". V červnu 2008 má v Hradci Králové na festivalu Divadlo evropských regionů premiéru představení OBČERSTVENÍ - REFRIGERIUM, divadlo jako očistec událostí - mezi nebem, peklem, zemí.

O rok později, opět na hradeckém festivalu, je premiéra zatím posledního představení ZDE, NA OSTRÉM ROZHRANÍ ŽIVOTA (POSTELE) - ustavičně se pohybující prostory otevřených událostí - ONI – přemoženi přicházejí... ONI, nepřemožitelní odcházejí…

Lenka Dusilová

16:30 - 18:00  

LENKA DUSILOVÁ s novou kapelou a novou deskou v brněnské premiéře!!! Lenka Dusilová začala  s hudební kariérou už v 10 letech, kdy se představila na folkovém festivalu s básní Jiřího Wolkera, kterou sama zhudebnila. V roce 1988 nastoupila do legendárního pěveckého souboru Bambini di Praga.
V letech 1991–95 byla frontmanka pražské rockové skupiny Sluníčko, se kterou vydala stejnojmenné album a v roce 1994 vyhrála hudební soutěž Marlboro Rock In. Kapela také zahájila hudební festival Open Air Gampell ve Švýcarsku. Akademie populární hudby v roce 1994 nominovala skupinu na cenu „Objev roku“.
V letech 1994–97 spolupracovala se skupinou Lucie, s jehož frontmanem (David Koller) po odchodu ze Sluníčka založila skupinu Pusa. Jejich skladba Muka byla nominována na cenu Anděl v roce 1996.
V roce 2000 vyhrává cenu Anděl v kategorii „Nejlepší zpěvačka“. Od roku 2000 byla čtenáři hudebního časopisu Report opakovaně volena jako nejlepší zpěvačka roku. Po vydání se na sólovou dráhu, Lenka Dusilová začala také spolupracovat s folk-rockovou skupinou Čechomor. Hostuje na jejím přelomovém albu Proměny, které produkoval skladatel Jazz Coleman a který o ní mluvil jako o „velkém talentu“. Duet Dusilové a Franty Černého z Čechomoru na úvodní skladbě alba se v roce 2001 usadil v hitparádách na několik měsíců a byl zvolen „Skladbou roku“ na udělování cen Anděl. Album Proměny se stalo platinové a získalo cenu Anděl za „Album roku“.

Václav Koubek

18:00 - 19:00

Pětapadesátiletý písničkář (ale také herec, filmový režisér a „impresário) totiž s bigbítem začínal zkraje osmdesátých let. Přece jen však nejvíc proslul jako solitér s neodmyslitelnou tahací harmonikou. Jeho „držky“ jsou ústředním nástrojem i na novém albu Avé, leč jejich dryáčnický tón je zde citlivě opentlen jako vždycky vynalézavými bicími Pavla Fajta, kytarou a baskytarou Jana Ponocného (ten album produkoval), saxofonem Jana Jeřábka a v kontrastu s Koubkovým „kvílením a skřehotáním“ také doprovodným vokálem Karolíny Kamberské ze Sester Steinových. Dohromady to zní skvěle a je bohužel jen příznačné pro tyto časy, že jedna z nejlepších nadžánrových desek loňského roku vyšla vlastním nákladem!

Iva Bittová a Čikori

19:00 - 20:30

Iva Bittová je originální královna české avantgardy, která boří hranice mezi jednotlivými žánry a úspěšně se prosazuje i na mezinárodní scéně. Z pěvačka, houslistka a skladatelka, která původně vystudovala hereckou konzervatoř. Osobnost, pro kterou neexistují v hudbě žádné hranice, jedna z nejvýraznějších a nejoriginálnějších osobností současné české hudební scény.

Všechny její projekty byly vždy velkými událostmi nejen v naší republice. Pohybuje se v mnoha hudebních žánrech, patří k nim alternativa (kapela Dunaj, spolupráce s Pavlem Fajtem či účinkování s Vladimírem Václavkem), experimentální jazz, rock či klasická hudba (spolupráce se Škampovým kvartetem). Hostovala i v Mozartově opeře Don Giovanni. Kromě zpěvu jsou jejím srdečním nástrojem housle. „Housle mne provázejí a usměrňují celý můj život, obtížná technická cvičení mi dodávají řád, jistotu a odhalují mé vnitřní pochybnosti. Jsou zrcadlem mých vnitřních snů a představ, které nesnesou povrchnost. Má komunikace je založena na vibraci a rezonanci zvuku houslí a hlasu. Jejich souznění mne vede k dokonalosti, i když vím, že cesta k ní je nekonečná,“ říká Iva Bittová. Hrála na mnoha místech po celém světě, Kateřinskou jeskyní v Moravském krasu počínaje a koncertem v Carnegie Hall konče. Je držitelkou několika prestižních cen Akademie populární hudby Anděl. V roce 1996 v kategorii Zpěvačka roku a v roce 1997 v kategorii Alternativní hudební scéna. V roce 2001 pak získala cenu za projekt se skupinou Čikori v kategoriii Lidová a etnická hudba. Nejčastěji bývá přirovnávána k Laurie Anderson či Björk, i když její autorská tvorba a originální pojetí, charakterizovatelné jako “duet jednoho umělce”, nemá ve světě bližší paralelu.

ČIKORI

Akustická hudební společnost Čikori vznikla v roce 1999. Občas se posluchači mylně domnívají, že čikori je nějaké romské slovo. Ve skutečnosti je to fonetický přepis anglického chicori – čekanka. Kmenoví zakladatelé Iva Bittová Vladimír Václavek hudebně volně navázali na autorské skladby z úspěšného alba "Bílé Inferno" (1997). CD s názvem “Čikori” vyšlo v roce 2001 a získalo výše zmíněnou cenu Anděl. Hudba Čikori je zcela originální, jazz a world music se prolíná s alternativními prvky. Rytmicky a zvukově je velmi pestrá; je schopná navodit pocit klidu, lásky, radosti a vzrušení záleží jen na otevřenosti citů a prožitků vnímavého posluchače. Texty písní jsou převážně od Karla Davida a Vladimíra Václavka.

Iva Bittová o Čikori "Spolupráce s Vladimírem Václavkem na CD Bílé Inferno vydaném u Indies byla mimořádná a po zkušenostech v rockové kapele Dunaj se časem umocnila, prohloubila a přerostla do Čikori bandu, nové konstelace s lehce jazzovým nádechem. V době vzniku jsme po týdnu zkoušení u nás v Lelekovicích vyrazili na turné jak po Čechách, tak po Evropě. Ne moc příznivě pro existenci kapely měl každý jednotlivý člen své priority v hudbě a koncertování, kapele chyběl rázný vůdce a také manažer, tudíž jsem ve slabé chvilce všechny přesvědčila k uskutečnění nahrávky ve studiu a vzniklo první CD Čikori. Asi po roce existence se naše snažení rozpadlo na kousky a také v té době byli pořadatelé lační spíše po mých sólových projektech. Po dlouhé odmlce mi přichází spousta nabídek k obnovení Bílého Inferna i Čikori. Odstartovali jsme tedy novou etapu, obnovili člena hrajícího trumpetu - Oskara Töröka, a ve snaze přinést také novější materiál s radostí přijímáme nabídky hrát opět nejen v ČR, ale i na festivalech po Evropě."

Chris Sadler

20:30 - 21:30

Chris je původem z Nottinghamu. Poprvé se setkal s taneční hudbou při pravidelných návštěvách klubu Cream a Atomic Jamu ve Velké Británii a zanedlouho si přinesl pár levných gramofonu a mixážní pult a pokud zrovna nebyl v klubu, piloval v ložnici svůj DJing.

Poprvé veřejně vystoupil v Liverpoolském baru Baa v roce 1992 a během svých studií na univerzitě si na své konto připsal příležitostné účinkování na parties, v barech a klubech ve Wolverhamptonu a v Liverpoolu. V té době začal provozovat malé, ale populární páteční party Recycle v průmyslovém prostoru nad Wolverhamptonskou hospodou.

21:30 - 23:30

Český DJ Michael Burian patří ve své zemi k nejznámějším umělcům moderní hudební scény. Michael je ovšem dobře znám i za hranicemi své země. V současné době je jedním z nejvyhledávanějších dýdžejů Střední Evropy a jeho vystoupení můľete slyšet na eventech po celé Evropě.

Michael začal svou kariéru dýdžeje již v 15 letech, kdyľ poprvé vystoupil na školní párty. Velice záhy na to se Michael nadchnul pro elektronickou hudbu a rozhodl se, ľe většinu svého času bude věnovat hudbě. Své první kroky v hudebním oboru neuskutečnil pouze jako DJ, ale rovněž jako producent a také pořadatel tanečních akcí, čímž si otevřel dveře do hudební branže. Následně, již pod jménem Elektromajk, vydal několik úspěšných CD mixů (například Nextera CD, Evolution Beat a CD Trancing - jedno z nejúspěšnějších CD časopisu TRIPMAG, předchůdce magazínu XMAG).

Pod uměleckým pseudonymem „Electromajk“ koncertoval Michael úspěšně do roku 2001 a stal se dýdžejem roku 2001 v rámci Czech Dance Music Awards. Stal se neodmyslitelnou součástí největších akcí české moderní hudební scény. I mimo jeho rodnou zemi je Michael velice dobře znám, vystupuje na nejvýznamnějších eventech v Anglii, Německu, Polsku, Maďarsku a na Slovensku.