Madama Butterfly

Když Puccini viděl v Londýně hru amerického dramatika Davida Belasca o japonské gejše, byl pohnut k slzám, i když nerozuměl ani slovo anglicky. Volba látky znamenala, že musel v opeře Madama Butterfly zvládnout nové formy hudebního výrazu jako později i v Turandot. Studoval lidské zvyky a hudební formy vzdáleného Japonska, nechal si přivézt z Tokia množství gramofonových desek, aby poznal japonskou lidovou hudbu, a věnoval velké úsilí vystižení japonského koloritu. Madama Butterfly je mistrovský kus v drobnokresbě atmosféry a poezie. 

Premiéra 17. 2. 1904 v milánské La Scale skončila dupotem, pískáním a nemilosrdnou kritikou – vytýkána byla zejména rozvleklost scén, zbytečné epizody v 1. dějství a malá dramatičnost. Puccini operu podrobil úpravám, rozdělil ji do tří dějství a dokomponoval tenorovou árii „Addio, fiorito asil“ (Sbohem, ty příbytku květin), v níž se americký důstojník Pinkerton loučí s místy, kde prožil krásné chvíle osudového štěstí s líbeznou patnáctiletou gejšou Cio-Cio-San, zvanou Motýlek (Butterfly). Nová verze díla byla 28. 5. 1904 provedena s obrovským úspěchem v Brescii. Její vítěznou cestu do světa zahájila anglická premiéra v Covent Garden v Londýně s Emou Destinnovou a Enrikem Carusem 10. 7. 1905.

Účinkuje orchestr a sbor Státní opery.


Obsazení a více informací o představení zde

Fotografové inscenace: Pavel Petráněk, Dan Jäger