Carmen

Klasická inscenace.

Premiéra Carmen v pařížské Komické opeře 3. 3. 1875 prošla takřka bez úspěchu. V den premiéry byl sice Bizet jmenován Rytířem čestné legie, tato pocta ale nemohla nahradit zklamání z krajně zdrženlivého přijetí opery u publika. Skutečný triumf přineslo až provedení ve vídeňské Dvorní opeře 23. 10. 1875, kterého se Bizet už nedožil. Carmen toho dne nastoupila vítěznou cestu na operní pódia a patří od té doby k nejhranějším světovým operám. 

Námět si Bizet našel sám, v novele Prospera Meriméa o krásné a lehkomyslné Carmen, jejíž přelétavý život končí rukou odmítnutého milence Dona Josého. Okamžitě ho zaujal: miloval exotické náměty a i když sám ve Španělsku nikdy nebyl, atmosféra dramatu ho strhla. Vypracováním libreta byli pověřeni Henri Meilhac (mluvené dialogy) a Ludovic Halévy (árie ad.), nicméně Bizetův podíl byl pravděpodobně značný (sám napsal např. text k Habanéře). Podoba definitivní verze opery není zcela jasná. Víme jen, že 2. 6. 1875, den před svou smrtí, uzavřel Bizet dohodu s vídeňskou operou, pro kterou měly být nahrazeny mluvené dialogy recitativy. Ujal se toho Bizetův přítel Ernest Guiraud, který přidal i baletní hudbu do 4. aktu, převzatou z jiných Bizetových skladeb. Od vídeňské premiéry se takto hrála Carmen po celém světě. V roce 1964 publikoval Fritz Oeser rekonstruované původní znění, čímž přibyla další možnost provozovací praxe. 

Obsazení a více informací o představení zde

Účinkuje orchestr a sbor Státní opery.

Fotograf inscenace: František Ortmann