Tajemství - muzikál

Daniel Landa přichází s muzikálovým dramatem Tajemství celých osm  let po premiéře svého muzikálového debutu, dirty muzikálu Krysař v pražském divadle Ta Fantastika. Jedná se o původní námět, který není přímo inspirován  žádným jiným uměleckým dílem.
Příběh muzikálového dramatu Tajemství se odehrává na scéně umožňující řadu jevištních efektů. „Koncepce výpravy vychází z podstaty díla, které je těžko zařaditelné do běžné divadelní produkce. S jistou nadsázkou lze říci, že se jedná o hudební drama s velkým množstvím písní a různorodých obrazů realizovaných na komorní scéně Divadla Kalich. Hledání řešení pro 40 obrazů v rychlém sledu – střídají se nejen exteriéry a interiéry, ale i současnost, středověk a vize aktérů příběhu – předurčilo režijní přístup jako filmový ´záznam´ daného děje. V tomto duchu je třeba chápat výchozí scénografický záměr výpravy jako vystavení celku, kde nejde o vytváření sledu (pouze) pohledných obrazů a kostýmů, ale o cílenou službu danému dílu v daném prostředí. Za tímto účelem byla důležitá moje dílčí  součinnost s autorem i režisérkou od zrození  Tajemství a také sestavení tvůrčího týmu spolupracovníků, odborníků např. na princip černého divadla, historický kostým a zbroj, současnou módu, nemocniční a operační prostředí, pyrotechnické efekty a podobně,“ vysvětluje autor výpravy Václav Mikule.  
Jako v jediné nezávislé produkci původního českého muzikálového projektu v Praze herce doprovází živý orchestr, a to pod vedením Vlastimila Bičíka a Jana Alána. Pro Tajemství bylo v Divadle Kalich zbudováno nové orchestřiště.

DANIEL LANDA O MUZKÁLOVÉM DRAMATU TAJEMSTVÍ
„Tajemství je detektivkou, hororem i romancí.“
„Neroubujeme obsah na formu, ale formu na obsah. Nejprve jsem přesně věděl, co chci divákům říci, a pak jsem hledal formu, jak tak mohu učinit. Šlo mi o to vytvořit  představení,  v němž je daleko důležitější, co se děje uvnitř příběhu, než jaké stojí na jevišti kulisy a jak drahé mají herci kostýmy.“
„Tajemství je samozřejmě dál než Krysař. Ten byl mým prvním dílem. Nic z toho, čeho bych se dneska v Krysaři nedopustil, v Tajemství není. Píšu ho poučenější. Mezitím jsem vydal několik desek, zažil několik úspěchů, už vím, že se Krysař setkal s velkým ohlasem u publika, takže mi přibyla i dávka sebevědomí. Dneska tolik neřeším, jestli si něco mohu dovolit použít, nebo ne. Líbí se mi to? Tak prostě ano.“
„Vyprávíme o pátrání po velkém tajemství. Kolem naší hlavní hrdinky se začínají dít nevysvětlitelné věci a ona zjišťuje, proč k nim dochází. Stává se účastnicí mystické hry s názvem Tajemství, které postupně odkrýváme společně s ní.“ 
„Při psaní jsem si přál, aby divák z představení odcházel naplněn. Aby začal přemýšlet o tom, jak žije a s čím jednou z tohoto světa odejde. Aby si uvědomil, jak je na tom se svými blízkými, se svou prací, jestli dělá v životě věci, které opravdu stojí za to, jestli jde za svým snem. Snažím se každého diváka vyprovokovat k tomu, aby si odpověděl na otázku, co je pro něj skutečně důležité a jaké má vlastně hodnoty.“