Dáváme děťátku klystýr!

Dáváme děťátku klystýr!

Možná Vás zaujme jedna z následujících akcí, tato akce již proběhla.

Akce stejného žánru najdete v kategorii Činohra. A nebo Vás třeba zaujme jedna z těchto dvou akcí.

Tři muži na špatné adrese

Divadlo Bez zábradlí, Praha 1

09.12.201623.01.2017

Caveman

Různá místa v České republice

09.12.201624.04.2017

Pořadatel si vyhrazuje právo kdykoli změnit ceny v síti TICKETPRO, a to bez udání důvodu. U rezervací platí cena platná v momentě úhrady.

Ceny zahrnují konečnou cenu vstupenek včetně poplatků, avšak nezahrnují případné bankovní, transakční či poštovní poplatky nutné k doručení vstupenek.

Při nákupu vstupenky v minimální hodnotě 100 Kč můžete zakoupit i zvýhodněnou poukázku Českých drah. Jeďte na svou akci vlakem. Platí po celé ČR. Více informací zde: Poukázka na přepravu ČD.

 

Za platnost a pravost vstupenek zakoupených mimo síť Ticketpro neručíme.

Seznam prodejních míst

Detaily akce

Autoři textu
Georges Feydeau

Autoři inscenace
Úprava Hana Burešová, Štěpán Otčenášek - Režie Hana Burešová - Scéna David Marek - Kostýmy Hana Fischerová - Hudební spolupráce Jan Vondráček

Za výkon v roli zubaře Follbragueta v aktovce "Kašlu na to!", řekla Hortensie byl Pavel Tesař v Divadelních novinách vyhlášen osobností měsíce.

Recenze Zdeňka Hořínka tamtéž (viz odkaz "recenze") vyvolala velmi osobní reakci Richarda Ermla - čtěte zde.

Večer dvou u nás dosud neuvedených aktovek slavného komediografa (Brouk v hlavě, Slečna od Maxima a další) na věčné téma manželského souboje. Nemilosrdně a s krutou výsměšností líčí Feydeau miniaturní úděšné katastrofy v životě dvou párů, jež nepoutá už nic než zvyk. Malicherné a sobecké spory v domácnosti tu přerůstají v nelítostnou "válku dvou pohlaví", v níž slabý a veskrze průměrný muž, trýzněný bezcitnou fúrií, ztrácí postupně nejen autoritu, ale i důstojnost.

„Vztah mezi mužem a ženou je věčným i vděčným tématem divadelní literatury, protože skýtá řadu dramatických konfliktů a také proto, že jej miliardy lidí stále znovu prožívají a řeší. Problematika partnerského vztahu zajímá i nás, už proto, že se Štěpánem Otčenáškem nevytváříme jen pracovní dvojici, ale máme s mnoha podobami tohoto vztahu vlastní dlouholetou zkušenost jako manželé.
Zamilovanost, osamělost, touha, láska a sebeláska, problémy denního soužití – drobná i zásadnější nedorozumění, nedůvěra, nevěra domnělá či skutečná, touha vlastnit, chorobná žárlivost, permanentní boj o pozice, zvyk a stereotypy, ponorková nemoc - alergie až k nenávisti, vyhoření vztahu, rozchod…  Mnohé z těchto aspektů partnerských vztahů  jsme zkoumali v průběhu celé naší divadelní praxe: Od Strindbergovy Slečny Julie, přes Crommelynckova Velkolepého paroháče, Dürrenmattovu Play Strindberg, Penhallovu Lásku a porozumění, Marivauxův Experiment, Senekovu Faidru, Calderónova Lékaře své cti – a to mluvím jen o těch hrách, v nichž je vztah muže a ženy hlavním tématem, ať už se jedná o komický či tragický úhel pohledu. Extrémní vidění tohoto vztahu jako boje na život a na smrt tak typické pro Strindberga, je u Feydeaua, známého svými velkými komediemi, v nichž líčí vesměs potíže nevěry, spíše nečekané. Přesto se ve svých pozdních jednoaktových hrách Georges Feydeau, poznamenaný rozkolem vlastního manželství, odchyluje ze své navýsost úspěšné dráhy matematického konstruktéra bláznivých situací, vybroušených komických gagů a point ve prospěch takřka komorní „reality play“ - partnerský dialog tu působí jako záznam skutečnosti.
Původně zamýšlený cyklus pěti aktovek měl nést souhrnný název Od svatby k rozvodu, nakonec však jsou takřka všechny „rozchodové“. V Čechách dosud neuvedené Dáváme děťátku klystýr! i „Kašlu na to!“, řekla Hortensie, rozhodně  nepostrádají humor, ten není však prvořadým záměrem autora, spíše se – snad v touze po terapeutické sebereflexi - soustředí především na záznam fatální nemožnosti konsensu mezi potřebami muže a ženy. Vrhá nás in medias res do jedné z obvyklých (banálních) nesnesitelných situací, kterých, jak odhadneme, už bylo v životě zkoumaného páru nepočítaně, ale stávají se tou pověstnou „poslední kapkou“, jíž přetéká pohár trpělivosti; z klasické dramatické stavby vynechává tak Feydeau zřejmě dávno vyhořelou a pro něj již nezajímavou expozici, stejně jako nedává ani stín naděje v nějaké peripetii, je tu místo jen na kolizi, krizi, katastrofu.
Přestože tyto hry vznikly již před sto lety, mají (bohužel) svou platnost stále. Řekli bychom, že dnešní svět je překotnější, neurotičtější, ale takový se už zdál asi i Feydeauovi na prahu bouřlivého dvacátého století – v jeho posledních hrách není už ani odlesk biedermeierovské selanky, ba ani secesní rozbujelosti, s kyselým či hořkým úsměvem předznamenává tísnivou samotu člověka mezi lidmi, městského neurotika, stiženého psychózami a obsesemi, jeho počínající odcizení – neschopnost porozumět světu, nejbližšímu člověku i sobě. I proto jsme jednu aktovku umístili do doby jejího vzniku a druhou do naší současnosti. Kostýmy či nábytek se za tu dobu mírně proměnily, lidé a jejich vztahy nikoli.
Pro hlavní role dvou neurotických mužských protagonistů („hrdinů“ by asi vzhledem k jejich povahopisu neznělo zrovna případně) se nám jevili ze souboru DvD jako ideální představitelé  Tomáš Turek a Pavel Tesař. Jejich hysterické ženské protějšky si zahrají Magdaléna Zimová a Marie Turková. V dalších rolích uvidíme Jiřího Wohanku, Helenu Dvořákovou, Miloslava Königa a Jaroslavu Pokornou nebo Naďu Vicenovou.“

Hana Burešová

Režisérku Hanu Burešovou zajímal vztah muže a ženy již od raně pubertálního věku.
Ve dvanácti letech napsala na tatínkově stroji zn. Orel frašku Manželství na dvě facky, poslala do soutěže Hledáme literární talenty a jako 1. cenu za ni dostala ve smíchovském Kováčku Děti z Bullerbynu (sic!). Hra byla uvedena amatérským spolkem na slavnostním předání cen tamtéž. H.B. ji ostatně také nastudovala se spolužačkami (sama se obsadila do role Arnošta) ve svém divadelním spolku Sundrop a spol. Zajímavým dokladem „uměleckého tápání“ je v dokumentu patrné váhání nad zlomovým bodem konfliktní situace: původně dal ony dvě facky novomanžel tchyni, poté ona jemu, ve druhé verzi pak nejprve ona jemu a pak on jí…, třetí verze už počítala se zapojením novomanželky, která třetí fackou (novomanželi) hru korunovala a měnila tak i název směrem k fatálnějšímu Manželství na tři facky.

Faksimile této hry je otištěno v programu inscenace Dáváme děťátku klastýr!

Facebook